Oficiální stránky AC Sparta Praha Cycling

Radek Procházka /CK Královice - pohled z pelotonu při Tour de Brdy

Čt - 15. Říjen 2009, 19:32 - Zdeněk Rubáš

Poslední závod sezóny a ten nejhezčí...

Mnozí odrazeni náročností tratě a vloženým šotolinovým úsekem. Zbytečně... Já říkám, kdo se bojí defektů, ten defektí...
Ale teď už k průběhu.
Ještě brzo ráno mě děsí bubnující slejvák na rozestavěné podkroví... ale už je zaplaceno, takže jedu v každém případě.

Tour de Brdy
....převzato z http://www.ondrej-vojtechovsky.cz/mytreneek/index.php?a=blogy/blog&nick=prochar1&id=634
Poslední závod sezóny a ten nejhezčí...

Mnozí odrazeni náročností tratě a vloženým šotolinovým úsekem. Zbytečně... Já říkám, kdo se bojí defektů, ten defektí...

Ale teď už k průběhu.

Ještě brzo ráno mě děsí bubnující slejvák na rozestavěné podkroví... ale už je zaplaceno, takže jedu v každém případě.

Od začátku je pořadatelsky vše perfektní.. i když i to parkování mohlo být zdarma, když už jsme neplatili za vstup (vjezd) do areálu Zbirožského zámku. Letos v létě jsem byl na tomto krásném zámku vůbec poprvé na vejletě. Po zaparkování potkávám bývalého kolegu ještě z dob mého působení v KPO Petra Bartoše (stále KPO). Jdeme k prezentaci. Tam žádný problém, dostanu krásné číslo 17 a tašku s krásnými dárky, jako jsou letní a zimní ponožky (to startovné není vůbec drahé, ještě když k tomu připočteme pořádnou porci jídla po závodě).

Čekání na start je trošku dlouhé, trávím ho kvůli nevlídnému počasí v autě. 20 minut před startem se již pohybuju u startu.

Start. Nejprve výjezd ze zámeckého parku. Stavím se dopředu, abych pak nemusel nic dojíždět. Jenže vodící motorka zapomíná zahnout doprava a zastavuje, třetina balíku jede špatně. Takže se vracíme a přední místa jsou ta tam. Sranda na začátek musí být :). Říkám, že jsme to už taky mohli objet hlavní bránou... No nic. Sjedem po klouzavé cestě plné listí dolů ze zámeckého kopce na hlavní, kde se na chvíli začíná jet... za chvíli jsou už sparťani všichni vpředu, takže se přestává jet. Na Křižovatce u Lhoty pod Radčem zdravím Aleše Hanouska a konečně se otáčíme po větru (vítr je docela silný, alespoň trošku rozhání mraky). Jsme zhruba na 4. km. Ve předu jednou dva sparťani a opodál další dva a tam se taky někde pohybuju. Vpředu jedou asi příliš rychle, tak se mezi sparťany ozývá "Kluci, pojďte si to dneska užít...". Jeden z nich přijede dopředu a "zle" se na dva jedoucí vpředu podívá :D. V tu chvíli další nastupuje. Po chviličce to zprava beru za ním. Jenže on posléze svěšuje nohy a čeká. Ocitám se s malým náskokem, taky svěšuju a přemýšlím... Mám nebo nemám? No co, poslední závod. O nic nejde. Využívám situace, kdy si balík užívá jízdu a předpokládám, že mě asi nechají. Nechali. Takže jedu tempo, né úplnou kaši, zas abych vydržel. Užívám si pocit z jízdy v úniku na takovém to zabezpečeném závodě, jízdou mezi doprovodnými policisty atd. Letos se mi nic takového nepodařilo, tak alespoň dnes na závěr :). Čekám, že mě dojedou ještě před vjezdem do Brd za Tění, ale nestává se tak. Nastávaj kopce. Bohužel teď nastává jediná výtka, kterou bych k tomuto závodu měl. Už jen jediný policista, který se mnou jel přes obce mě opouští a já chvílema dost dobře nevím jestli v těchto brdských silničkách jedu správně. Dokonce na jedné odbočce ukazuju a pohledem se ptám, když ještě za mnou je, jestli tam? Bez reakce, zřejmě taky příliš neví... No to je jedno. Šipky jsou, ale zrovna tadyta se mi zdála nějaká jinak namalovaná, tak jsem si nebyl jistej a zrovna do hroznýho kopce. Teď mi to ještě jede, kopec hezky vyjíždím svým 25km/h tempem v lese, osamocen, nikde nikdo. Počasí bída, ale neprší. Dlouhý mírný sjezd a rovinky, uzké silničky, v každé zatáčce na vlhku se docela bojím.

Přichází ostrá pravá, dobře zabezpečená a konečně policista. A teď je tu asi největší a nejtěžší kopec. Některé mnohaprocentní úseky jsou opravdu výživné, ale jede se mi dobře. V polovině kopce na kostkovém přejezdu fandí a fotí Míra Zbuzek :). Blížím se asi na nejvyžší bod závodu v Brdech, kde mi konečně taky hlásí z jiné motorky pro mě neuvěřitelnej náskok 4 minuty. To mě ovšem paradoxně trošku zpomalí, protože můj další cíl úniku byla Obecnice, kam je to už jen z kopce. Z Obecnice však vede snad ještě horší kopec. Zdaleka né tak prudký, ale dlouhý a hlavně rozbitý a pořád rovný. To už nohy cítím a zdá že se za mnou v dáli už někdo blíží. Ploužím se 19km/h. Ještě sjedu k v.n Pilská, kde je hodně ošklivá zatáčka plná mokrého listí, kde pomalu zastavím. Dojedu už né tak svižně do Lázu a na konci obce mě dojíždí tři sparťané. Můj krásný únik asi po 42 km končí. Užil jsem si ho. Nevydržím jim v háku však dýl než kilometr a od teď začíná pracovat proti druhá polovina výkonnosti cyklisty, psychika. Moje vytrvalost takového tempa bohužel není taková, jakou by to chtělo, takže takřka okamžitě nastává krize. Kopce mám težké problémy. Ale pořád to není úplně ta nejhorší krize. Ohlížím se a vydím 2 lidi. Sparťan (snad Matějka) a Beeda s kamerou na přilbě (snad hodí to video i sem na MyTreneek). Jedeme kolem občerstvovačky a začínáme obracecí okruh kolem kopce (částečně samozřejmě přes něj). Těmto dvou naštěstí ještě visím a jedu s nimi. Sparťan však dafektí, takže jedu jen s Beedou. Ten táhne špici jak drak, ale náhle zpomaluje. Říkám si on snad jede na občerstovačku...:) Ne, jen špatná navigace... Beeda by jel ještě jeden okruh :D. Nicméně hned se srovná a pokračujeme na zpáteční cestě do Lázu. A začínají opět kopce, kde se projevuje můj unik a odpadám. Posílám ho je samotného. Po chvilí mě předjíždí snad šestice s Okrem sparťanů jen a jeden jinej. Mé naděje na solidní umístění končí. No nevadí. Ani je nahákuju, teda asi na 200m :). Ještě u Pilské mě kdosi dojíždí. Toho neznám. Ale snad s ním pude jet. Ujíždí mi však z kopce do Obecnice. Už jsem ho nebyl schoen dojet a trápil jsem se dál do Kopce z Obecnice. Na vrcholu mě dojela asi 9-tičlenná skupinka, která jela celkem rozumně, tak jsem doufal, že s nima vydržím až do cíle a třeba se vzpamatuju a pár jich ospurtnu. Jenže trápil jsem se dál a když v Těni přišel déšť a vzápětí slejvák v Cheznovicích, krize neustávala a já se potřeboval najíst, odpadl jsem od nich. Zbyla mi už jen polámaná horalka, tak jsem jí v dešti do sebe nasoukal. Mimochodem cyklotyčky od Fly, co jsme dostali v tašce u prezence, byly vynikající. Nejlepší , který jsem kdy jed. Nevíte kde se daj sehnat? (Nebyly to myslityčky, ale nějaký jiný). Skupina se mi vzdalovala, tak jsem je nechal. Šotolina byla celkem bez problémů, dokonce mi, konec deště a blížící se cíl zvedly náladu a tím jsem se i trochu vzpamatoval. na výjezdu ze šotoliny fandí Jirka Karas :). Za chvíli vidím, že odpadl od skupiny příbramák, kterej se už v Brdech trápil možná jako já. toho ještě dám, věděl jsem že jedu na 21. místě, tak aspoň tu dvacítku. V dáli vidím defekt jednoho ze dvou sparťanů, kteří v tý skupině ještě byly. Čekaj na sebe. Už se mi jede líp, co kdybych je zkusil ještě dojet. Bohužel oni jsou ještě plni sil, takže po výměně kole odjíždí daleko. příbramáka předjíždím ještě před Plískovem a v dálce vidím sparťany. Ještě před Zbirohem je mám asi na 200m, ale to už neni šance. Do cílového kopce jedou svižněji než já. Nakonec překvapivě dojíždím na 19. místě, asi jsem špatně počítal. Líbí se mi, že každého závodníka, který jede do cíle ohlásí.

V cíli pokecám s pár lidma, a radši se jedu hned převlíknout. Vemu číslo a jdu na jídlo, které se podává v krásném stylovém prostředí i nádobí. Dávám si vývar a guláš s rýží. Pěkná porce, že to ani nedojím.

Prostě pěkně uspořádaná akce. Sparta to jednoduše umí.

Ani na vyhlášení a tombolu se dlouho nečeká, vše vychází podle časového plánu. Dokonce i v tombole jsem si vybral pěkné zimní rukavice Polednik.

A to je konec této sezóny, shrnuto 11937 km a nějakých 425 hodin. Teď alespoň tři týdny volna a od listopadu začínáme znovu :)