Oficiální stránky AC Sparta Praha Cycling

Mallorca: část druhá. Po dni volna.

Čt - 1. Březen 2007, 00:00 - Tomáš Hrubý - závodník

Po prvním dnu volna byl na řadě první kopcovitější trénink. V plánu bylo cca 170km zvlněným terénem směrem na Porto Christo.
Silným vlivem Romana Kreuzigra staršího, kterému nevinně podlehl lídr Sparty Petr Pučelík, se však tento trénink změnil na rychlý a 240km
dlouhý dramatický boj o návrat na hotel. Silný protivítr...

Po prvním dnu volna byl na řadě první kopcovitější trénink. V plánu bylo cca 170km zvlněným terénem směrem na Porto Christo.
Silným vlivem Romana Kreuzigra staršího, kterému nevinně podlehl lídr Sparty Petr Pučelík, se však tento trénink změnil na rychlý a 240km
dlouhý dramatický boj o návrat na hotel. Silný protivítr a brutální tempo některých jedinců měl za následek absolutní ticho u večeře a následné zkrácení dalšího tréninku.
Ten měl být původně 170km v kopcích, nakonec však dosáhl délky 190km.
Příjemným zpestřením těchto tréninků byly krátké pauzy s kávou, vždy uprostřed jízdy. Jendím z oblíbených a námi zvodníky doporučovaných míst je Port de Polenca na druhé straně ostrova
(cca 90km nejkratší cestou přes střed ostrova), nebo pobřežní městečko Sollér v údolí, kde cyklista nabere další potřebné síly pro další kilometry.

Dalším, ne již tak příjemným zjištěním bylo, že Ondra Lukeš (ten meší, plzeňský), dokáže neustále celé hodiny kecat a kecat.
Kecat o ptákovinách!
Některým jedincům, hlavně Pučeldovi, který byl Lukešovým spolubydlícím, pak stále připadalo, že i po tréninku stále jedou na kole, neboť Ondrovy pohádky nebraly konce:-)
Lídr týmu se tak každým dnem dostával na hranici nejen fyzického, ale i psychického vyčerpání.
Přesto všechno si Pučelda dokázal udržet svou tvář. Svůj tým tak vedl v tréninkovém procesu dál.

Dvojice Pat a Mat, neboli Michal Kesl (Kyslík) a Ondra Lukeš (ten pražský a mnohem vyšší) si na sebe musela postupně zvyknout, neboť již od prvního dne u nich docházelo k vzájemným lehkým
provokacím. Zmíním jen Kyslíkovy narážky u večeře. Ten nedokázal překousnout fakt, že Lukádo má zřejmě rychlejší metabolismus a nakládá si kopce jídla, které by činily problém nejednomu německému důchodci:-)

Ještě nemohu nezmínit menší, ač trochu hrdinský, přehmat Kyslíka, který si na 250km dlouhý trénink směrem na Formentor (na druhé straně ostrova) vzal minimum jídla a žádné peníze.
Nebýt tehdy jeho záchranáře Pepy Soukupa, asi by se Kyslík již nevrátil na hotel. Jelikož by ho někde mezi 130 a 140 kilometrem zahubila náhlá a nevyhnutelná hypoglykemie.

Mezi mnou a spolubydlícím Soukupínem naštěstí nedocházelo k žádným větším provokacím. Je však třeba přiznat, že byly chvíle kdy by jsi nezúčastnění mysleli, že spolu nemluvíme:-)
Třeba když jsem Pepovi půjčil návleky na ruce a pak jsem po něm chtěl, aby mi je před vrácením vypral. Náhle mu zamrzl úsměv ve tváři.
Jasně, že to bylo již ke konci pobytu a doma bych je stejně hodil do pračky, ale já jsem jen nechtěl, aby mi hnily v tašce s Pepínovým potem:-D
(No dobře. Bylo to trochu provokativní, promiň Pepo:-)
Jezdíme spolu na kole už dlouho a občas nám z toho hrabe, takže se vzájemnému popichování také nevyhneme.

Co se týče mě, já jsem na Malorcu odlétal trochu skeptický. Bylo to proto, že mi antibiotika končila až po třech dnech od příletu na hotel.
Chřipka a vysoké teploty, které mě zachvátily, 14 dní před odletem se však na Mallorce z mého organismu zcela vytratily.
První týden mi, ale připadalo, že za sebou táhnu nelehký přívěs. Mé olověné nohy jsem nakonec stejně roztočil a poslední švihy, už pro mě nepředstavovaly žádný větší problém.
Spíše naopak. Ke konci se mi již jezdilo lépe a lépe.

Shrnuto podtrženo: Sousko na Mallorce se vyplnilo podle mých představ.
Podle hodnocení kluků a lídra se velmi povedlo. O čemž svedčí i skvělá nálada všech zúčastněných po návratu domů.